Historie naší T.J. Sokol Praha Záběhlice

Organizace Sokol byla v r. 1862 založena Jindřichem Fügnerem a Miroslavem Tyršem a je jedním z nejstarších tělocvičných spolků, který se i v současnosti věnuje sportu pro širokou veřejnost, kdy na věku a zdravotním stavu nezáleží. Zakladatelé dali také základ názvosloví, které se používá dodnes.

Sokolský program nabízí nejen cvičení na nářadí, ale také všechny známé i méně známé sporty, různé pohybové aktivity, pobyt v přírodě a kulturně společenskou činnost (např. divadlo, pěvecká tělesa).

Podrobně se s historií Sokola můžete seznámit na stránkách ČOS – viz www.sokol.eu.

V době totality (r. 1948-1989) organizace samostatně neexistovala, byla zakázána. Aby byla zachována členská základna a hlavně sport pro všechny byla začleněna do tzv. tělovýchovných jednot (v našem případě do TJ Astra). Na podzim 1989, tedy v době, kdy politická situace v Evropě již naznačovala pád železné opony, se začali scházet bývalí sokolští činovníci a také se začalo tajně nacvičovat na slet, který plánovalo zahraniční sokolstvo do Paříže na rok 1990.

Sokol byl tedy připraven a po obnově demokracie 17. listopadu 1989 rychle obnovil svou činnost. Rozhodující byl sjezd na pražském výstavišti konaný 7.1. 1990, kam přišlo téměř 3000 lidí. Rychle se obnovovaly sokolské jednoty, kterých je dnes již zhruba 1200.

Obnovené jednoty však jen těžko získávaly zpět svůj bývalý majetek. Některý majetek již Jednoty ani nezískali. Což je bohužel i náš případ.

Tělocvičná jednota Sokol v Praze Záběhlicích byla založena v roce 1870 a je, pokud se týče místních záběhlických korporací, jednou z nejstarších.

V roce 1990 byla T.J. Sokol Praha Záběhlice obnovena.

historické zástavy:

Josef Eugen Scheiner - bratr, jehož jméno nese naše Jednota:

Josef Eugen Scheiner (21. září 1861 Benešov – 11. ledna 1932 Praha) byl český právník, tělocvičný a veřejný činitel. Jako sedmnáctiletý vstoupil do pražského Sokola, zasadil se o jeho sjednocení v Čechách a propojení s podobnými spolky jiných slovanských národů. Roku 1887 se stal redaktorem časopisu Sokol, o dva roky později byl zvolen do předsednictva České obce sokolské, v roce 1906 se stal jejím starostou. Roku 1908 zakládal Svaz slovanského sokolstva. Bezprostředně po 28. říjnu 1918 se zapojil do budování Československé armády. Od prosince 1918 do června 1919 zastával úřad generálního inspektora ozbrojených sil. Krátce byl i poslancem Národního shromáždění.

Roku 1926 byl zvolen náměstkem starosty Mezinárodní tělocvičné federace. V září 1931 slavil sedmdesáté narozeniny, které se časově shodovaly se 70. výročím příprav k založení Sokola. Z devíti pohraničních žup vyběhli běžci s vlajkami, které štafetově předávali tak, aby řetěz prošel všemi československými regiony, a 20. září odpoledne je v pražském Tyršově domě předali do rukou starosty Scheinera. V tisku se v té souvislosti připomínaly jeho zásluhy o rozvoj sokolského hnutí.

Byl rovněž milovníkem loutkového divadla. Hrál je dětem a hostům v letech 1895–1907 ve své pracovně, přičemž loutky vytvořila zčásti jeho matka, zčásti manželka, a autorem kulis byl jeho bratr-malíř Artuš Scheiner. Sám psal pro divadlo hry, některé jako adaptace starších děl (např. od Klicpery). V době nemoci, na přelomu let 1931–1932, napsal loutkovou hru Dva bratři, která se po jeho smrti hrála na sokolských slavnostech. Byla to jeho poslední literární práce.

Poslední rozloučení se konalo v Sokolovně Pražského Sokola v pátek 15. ledna 1932 odpoledne, kam v 15:00 hod. přijel prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Jeho pohřbu se účastnila řada osobností veřejného života, např. premiér František Udržal, předseda poslanecké sněmovny Jan Malypetr, předseda senátu František Soukup, pražský primátor Karel Baxa, náčelník hlavního štábu generál Jan Syrový, zástupci jugoslávského a polského Sokola, bulharských Junáků, celý 28. československý pěší pluk Tyršův a řada dalších.

21. září 2019 byla na jeho rodném domě v Benešově slavnostně odhalena pamětní deska.